Jak jsem si z Německa dovezl auto

Patřím k lidem vyznávajícím názor, že ojeté bávo je lepší, než nová okva. Koupit na českém trhu s ojetinami kvalitní prémiovku ale není zas taková legrace. Poctivcům z áček apod. je nejlepší vyhnout se obloukem a pokud člověk nechce riskovat a kupovat auto “na ulici” od soukromníka, moc možností už mu nezbývá. Co s tím?

Přesně tento problém jsem řešil začátkem roku 2023. Moje stará jedničková Fabia 1.9 TDI už pomalu dosluhovala a začal jsem se tak poohlížet po něčem modernějším. Do oka mi padlo BMW, konkrétně jsem se rozmýšlel mezi řadou 2 a řadou 4.

Denně jsem proto číhal na českých stránkách BMW Premium Selection, jestli se objeví nějaký pěkný kousek, který by zároveň odpovídal mým finančním možnostem. Výběr ale nebyl nic moc: aut v nabídce málo a většinou buď v chudé výbavě, nebo s obřím nájezdem, nebo za dost vysokou cenu.

Postupně jsem začal slevovat ze svých požadavků a pátral jsem i v “neznačkových” autobazarech na portálu sauto.cz. Ani tam ale nebyl výběr nijak oslnivý a navíc mi bylo jasné, že často nemůžu úplně tak věřit tomu, co se v inzerci píše.

Pak jsem na Youtube narazil na reklamu na Carvago. Tak jsem to zkusil a do oka mi okamžitě padlo červené coupé, toho času v Německu v nabídce místního autobazaru. Koupil jsem tedy auto rovnou přes Carvago? Ne - raději jsem si ho dovezl sám.

Ještě než se dostanu k samotnému dovozu, tak nejdřív krátce vysvětlím, proč jsem zavrhnul Carvago i další zprostředkovatele. Carvago se tím moc nechlubí, ale k ceně auta si samozřejmě připočítávají dost peněz navíc. Jednak za dovoz, jednak za prověření vozidla a dále pak za přihlášení v ČR a další poplatky, plus taky musejí na něčem i vydělat.

Celková částka se bude asi lišit auto od auta, každopádně v mém případě se jednalo o desítky tisíc Kč - tohle nebyl problém zjistit, protože auto jsem rychle našel na mobile.de.

Nechal jsem si proto zpracovat nabídky od dalších dvou českých firem, které se dovozem ojetin zabývají. První nabídka činila přes 38 tisíc Kč, druhá okolo 25 tisíc. S tím, že ani jedna firma by nedovezla auto až ke mně domů - to by byly další tisíce Kč navíc. Celý proces by navíc trval až několik týdnů.

Mnou vybrané auto se přitom nacházelo jen asi 700 km ode mě. Tedy nic, co by se nedalo stihnout za den na otočku. Protože můj čas je levnější, než desítky tisíc korun za dovoz, byla to pro mě jasná volba.

Takto jsem postupoval:

Jak koupit ojetinu v Německu

Co je potřeba:

• znalost angličtiny nebo němčiny,
• den dovolené,
• čas a trpělivost.

Postup v kostce:

1. vybrat si ojetinu,
2. nechat ji prověřit přímo v Německu,
3. vzít si dovolenou,
4. vyrazit do Německa na nákup,
5. vyřídit převozní značky,
6. a zpět domů!

Výběr auta

Jak píšu o kus výš, auto jsem původně našel na Carvagu, ale snadno ho šlo dohledat i na německém serveru mobile.de. Tam jsem měl možnost okamžitě porovnat jej s jinými kousky v podobné výbavě a cenové relaci a hlavně se podívat na recenze autobazaru, který auto nabízel. Recenze jsem si pak pročetl i na Google Mapách.

Zlí jazykové tvrdí, že skvělé recenze se dají v dnešní době v pohodě naklikat. Proto jsem se zaměřil hlavně na ty špatné - ty se nijak skrýt nedají a člověk si z nich rychle udělá obrázek.

Vše vypadalo v pořádku a auto se mi z popisu i z fotek moc líbilo, takže jsem zvedl telefon a do autobazaru jsem zavolal. Ověřil jsem si, že auto mají stále v nabídce a nějaké další detaily. Prodejce naštěstí uměl obstojně anglicky, tak to šlo poměrně hladce.

Prověření technického stavu

Nechtěl jsem kupovat zajíce v pytli, ale jak na dálku prověřit, že inzerát opravdu nelže? Naštěstí na to v Německu existují specializované firmy. Po nějakém čase stráveném u Googlu, telefonátech a psaní mailů vícero z nich jsem nakonec prohlídku objednal u společnosti diepruefer.de. Stačilo vyplnit formulář (v angličtině) a zaplatit poplatek 180 €. Celou prověrku jsem domluvil předem i s majitelem autobazaru, takže ten o všem věděl a neměl s tím žádný problém.

Během tří pracovních dnů pak autobazar navštívil mechanik této firmy a auto zkontroloval, nafotil a vyzkoušel. Z prohlídky jsem e-mailem dostal podrobný protokol hodnotící stav vozidla (včetně tloušťky laku na všech dílech), a několik desítek detailních fotek interiéru, exteriéru i podvozku.

Výsledek: auto je ve výborném stavu, přesně jak jej popisuje inzerát.

Hurá do Německa

Prodejci jsem tedy potvrdil, že auto beru, a rovnou jsem zaplatil bankovním převodem. Následovalo několik stresových dní, kdy byla platba na cestě, a já jsem si tak nemohl přesně naplánovat, kdy se pro auto vypravím. Víkend mimochodem nepřicházel v úvahu, protože je potřeba v místě na úřadě vyřídit převozní značky. Nakonec to vyšlo na pátek, já si vzal dovolenou a vyrazil.

Do Německa jsem se dopravil nočním vlakem, jakožto v rámci možností nejvíc pohodlnou a relativně ekonomickou možností. Auto na mě opravdu čekalo, vypadalo přesně jako na fotkách, a mně spadl kámen ze srdce. S prodejcem v autobazaru jsme rychle vyřídili jedinou zbývající formalitu, a to podpis kupní smlouvy. Smlouva neobsahovala žádný záludný text, v podstatě tam byly jen informace pro identifikaci auta a základní technické údaje a údaje prodávajícího a kupujícího.

Dostal jsem taky následující dokumenty:

• velký a malý německý TP (psané na původního majitele),
• protokoly z Dekry o technické kontrole.

Převozní značky

Následovalo vyřízení převozních značek. S tímto mi obrovsky pomohla zaměstnankyně autobazaru, která v podstatě vše na úřadě vyřídila za mě (já jsem jen podepsal protokol a nafasoval značky). Takto jsme byli s prodejcem domluvení už dopředu, takže je určitě dobré se ještě před nákupem zeptat. Taky je možné, že si to svépomocí jako neobčan Německa člověk ani zařídit nemůže, nevím.

Zvolil jsem žluté převozní značky, které mají kratší platnost (4 následující kalendářní dny), ale jsou levnější, než červené převozky. Částku přesně nevím, protože jsem to dostal “gratis” v rámci koupě auta, ale mělo by jít o cca 150 € včetně povinného ručení (které mi bylo řečeno, že je zahrnuté už v rámci vyřízení převozek).

Do těchto čtyřech kalendářních dnů pak musí člověk auto převézt do ČR a tam rovnou vyřídit povinné ručení (na VIN kód), pokud bude auto stát někde na ulici po vypršení jejich platnosti.

K převozkám mi na úřadě vystavili ještě malý TP na moje jméno.

Návrat domů

Myslel jsem si, že si nového auta užiju na dlouhé cestě po autobahnu, ale místní dálnice jsou dost přeplněné a rychlost je často omezená, takže nějaká rychlá jízda se moc nekonala.

Zpátky v Česku mě pak už čekalo jen:

• vyřídit povinné ručení (na VIN kód, jak píšu výše),
• na STK udělat evidenční kontrolu a nechat si vypracovat dokumenty potřebné pro registraci auta v ČR (samotnou technickou nebylo potřeba dělat, uznali mi platnou technickou z Německa)
• no a pak už jen přihlásit auto u nás na registru vozidel.

Kolik mě to stálo

• prověření auta: cca 4 500 Kč
• cestovní náklady do Německa: cca 2 000 Kč
• PHM z Německa: cca 2 000 Kč
• desetidenní česká dálniční známka: 310 Kč
• evidenční kontrola a vystavení dokumentů: 1 600 Kč
• poplatek za registraci v ČR: 800 Kč

Celkem cca 11 tisíc Kč.

Závěrem

Z mého pohledu se tato dřina rozhodně vyplatila.

Na jednu stranu jsem sice podstoupil asi větší riziko, než pokud bych vše řešil např. přes Carvago. Chvílemi byl celý proces taky celkem stresující, ať už kvůli převodu peněz, obav z vyřizování převozních značek nebo prostě jenom jazykové bariéře.

Na druhou stranu jsem ušetřil velkou spoustu peněz a celou dobu jsem měl celý proces pevně ve svých rukou, což vedlo mj. i ke zrychlení všeho: auto jsem měl doma v podstatě do týdne a půl od finálního rozhodnutí.

Takže už teď vím, že další moje auto bude zase z mobile.de - a dovezu si ho zase sám.

Tento článek neslouží jako návod nebo doporučení pro nákup auta v zahraničí. Uvedené informace mohou být nepřesné a nemusí být platné univerzálně za všech okolností. Autor pouze popisuje subjektivní zkušenost, jak nákup probíhal v jeho případě.

Autorem fotografie v hlavičce článku je Stephan Louis.